Protkané vzpomínkami
Dokážete si ještě vzpomenout na dobu, kdy jste se těšili na prázdniny? Kdy jste se na chvíli přestěhovali, možná i několik stovek kilometrů, k babičce a dědečkovi? Jarní, Velikonoční nebo i letní prázdniny byly časem, kdy jsme si mohli dětství užívat plnými doušky.
Někdy těm našim dětem i trochu závidíme ten bezstarostný čas. Mluvíte s dětmi o svých vzpomínkách, zážitcích, příhodách a přátelstvích?
Naši novou kolekci MEMORIES jsme věnovali dětem, které si mohou užívat volných chvil během prázdnin nebo víkendů. Pohodlné střihy dětského oblečení jim umožní vyběhnout za prarodiči a hodit se jim do náruče. Objevovat poklady a vytvářet si vlastní jedinečné vzpomínky.
Vyzpovídala jsem mé kolegy, jaké vzpomínky na prázdniny a čas u prarodičů ještě mají. Přečtěte si a zavzpomínejte si s námi, možná budou některé velmi podobné těm vašim.
Vtipné příhody
O tom, že pobyt u prarodičů je plný různých příhod, není ani pochyb. Někdy o tom vyprávějí jizvy, jindy jsou to příběhy nebo výroky, které nás rozesmějí ještě dnes.
Naše JANKA má takovou příhodu:
"Když jsem šla do kurníku po vajíčka a scházela jsem po žebříku, jedna příčka se zlomila a já zadkem přepadla do díry a zasekla se tam. Naštěstí vejce zůstala celá a mě přišli zachránit, protože jsem velmi vřískala."
KATKA mě rozesmála její příhodou:
"Bylo to u dědovy sestry – voláme ji "Tetka", to je úžasná žena, žije na lazech, s krávami." Když jsme tam trávili jedno léto, začala nás honit kráva – ale tehdy mi to moc vtipné nepřišlo. Naštěstí jsme jí uprchli, ale od té doby mám k těmto zvířatům respekt."
A má příhoda je vlastně bratrův úraz a jeho slavný výrok, který používáme ještě i dnes:
"Při hře na naší třešni měl bratr ošklivý úraz, udělal si "díru" do nohy a bylo to třeba jít zašívat. Ale on si sedl na chodník a řekl slavnou větu "Rambo se ošetřil sám, i já se ošetřím sám."
Na fotkách je malá Janka - naša grafička s ovečkou.
Vůně a chutě dětství
Vzpomínky nám mohou vybavit i různé podněty, které naše smysly zachytí. Vůně a chuť typická pro pobyt u prarodičů je silným vyvolávačem vzpomínek. A možná právě ucítíte tu klasickou vůni oblíbeného jídla, které s láskou připravili pro vnoučata vaši prarodiče.
PEŤO si vzpomíná na typické jídlo jeho dětství: INA si pamatuje na "Buchty na páře, ale hlavně linecké pečivo a v kredenci sladkosti." Já – MAJKA, si vzpomínám na tyto věci: JANKA má podobnou vzpomínku na čaj: KATKA si také užívala výborný čaj, který umí opravdu asi jen prarodiče navařit:
"Fajnová pečeně na másle, švestkové knedlíky a makový štrúdl. Především ta vůně pečeně."
"Lipový čaj mého dědy a pak šípkový. Děda byl z maďarské oblasti a na vojně byl kuchař, tak nám vyvářel různá maďarská jídla. No, co dodnes nemůžu ani cítit je vodní meloun :D toho jsem se přejedla."
"Jednoznačně pečené buchty, lipový čaj a nudlová polévka."
„Dědův čaj – nikdy jsem nepila lepší čaj, než od něho – ani v té nejlepší čajovně… Měl specifickou chuť i vůni. Sám si sbíral i sušil bylinky, a dokonce i lidé, kteří neměli rádi bylinkové čaje, tento s chutí vypili. Vždy ho připravoval v jedné a téže zelené konvici a nosil nám ho do lesa – když jsme šli sbírat houby, bylinky, dřevo na vyřezávání…"
Věci, které jsou vzpomínkou
Některé věci si odkládáme jako vzácný poklad. Samé jsou vzpomínkou. Hrnek, polštář, ubrus, zástěru. I takový strom, který vysadily minulé generace a stále dává ovoce, je vzpomínkou na ty, kteří zde už nejsou.
My máme odložený po babičce svetr. Visí na háčku u dveří a když je venku chladno tak je to o tom, kdo si ho první uchmatne.
INA má vzpomínku na "Staré stromy v zahradě a moje jabloň, která byla jediná." JANKA měla donedávna vzpomínku v podobě stromu. "Před dvěma lety, když se musela spílit poslední dědečkova třešeň, o kterou se za svého života poctivě staral, jsem velmi plakala." KATKA má toho mnohem víc:
PEŤO má doma spoustu starých věcí a velký půllitrový hrnek, ze kterého rád pije čaj.
"Pro mě zcela specifická dědova dílnička - zvaná "kuchyňka" - velmi rád vyřezával ze dřeva, vyráběl ty nejlepší hrábě, kusy nábytku (vyřezávané poličky, stolečky, stoly…), dřevěné betlémy…. Všude byly nějaké nástroje, kusy dřeva – takový jeho specifický svět. Tehdy jsem to ještě neuměla tak ocenit, ale byl to velmi chytrý člověk."
Co bychom si zopakovali?
A pokud bychom si mohli něco zopakovat z prázdnin u prarodičů, nebo připomenout nějakou aktivitu, bylo by to něco výjimečného. Někdy však i něco úplně obyčejného, ale s těmi konkrétními lidmi to mělo své kouzlo.
JANKA: "Jelikož moje babička i dědeček byli chemici, ráda jsem chodila s nimi do práce, kde byly laboratoře a zkoušeli jsme různé pokusy."
KATKA: "Hrabání sena. Měli obrovskou zahradu a jako malá jsem nesnášela tuto činnost. Přehazovat, přesoušet, pak shrnovat. Také jako dítě jsem to moc neuměla ocenit, teď se na to už dívám jinak. Fitko zadarmo, a ještě se člověk i opálí."
MAJKA: "Babčino a dědovo objetí, to mi chybí."
PEŤO v tom má jasno: "Střílení ze vzduchovky."
K INĚ by se jistě někdo přidal: "Lehnout si na deku a číst Angeliku."
Moudro na závěr
JANKA: "Musela jsem vždy ráno sedět u stolu, než jsem nesnědla plný talíř krupicové kaše, až jsem na jeho dně neuviděla divočáka. Někdy to trvalo celou věčnost a protekly potoky slz. Ale přece snídaně je základ. Mluvím o tom všem své dceři, aby i ona, alespoň takto z vyprávění věděla, jací byli její prarodiče úžasní."
PEŤO: "Samozřejmě, děti vědí, co všechno by mohli dělat, kdyby neseděli za počítačem nebo mobilem. Všechno, co jsme dělali my."
MAJKA: "Mé dcerce vyprávím, ukazuji, co bylo na dvoře jinak, kde byl strom a kde jsem utrpěla úraz. Třešeň už sice není, ale když se narodila zasadili jsme její vlastní, aby jednou mohla mít podobné vzpomínky."
KATKA: "Samozřejmě, takové zážitky jako já, nemá asi nikdo :)."
INA: "Mé dcerce moc nemluvím o zážitcích z dětství, ale jistě začnu. Jasně si vzpomínám na houpačku za domem, deku v trávě, knížku a veget, ticho a klid. Starý šicí stroj a jeho vůně a zvuk, pestré látky a nové věci, které jsem si ušila, ale to jsem už byla ve věku ... náct."
Přejeme našim dětem, vnoučatům, křestním dětem i dětem našich přátel a sousedů, aby měli vlastní krásné vzpomínky na dětství, na prázdniny a na prarodiče.
JEAN-PAUL MALFATTI
„Staří rodiče: láska a moudrost v těle, kostech a srdcích.“
Děkuji za odpovědi:
PETER – CFO, řeší výrobu, komunikaci, finance a vše kolem toho
INA – CEO, hledá nové inspirace, vybírá látky, řídí a koordinuje kolekce a mnoho dalšího
JANKA – grafička, navrhuje kolekce, vymýšlí vlastní potisky látek
KATKA – grafička, navrhuje kolekce, spravuje sociální sítě, reklamní grafiky, upravila i tento článek
MAJKA – píšu pro Vás, upravuji e-shop, řeším marketing
